Leden 2017

Tetování... Ano, či ne?

10. ledna 2017 v 22:52 | Stravaganza |  Tetování
Zdravím Vás, nedalo mi to a rozhodla jsem se napsat článek shrnující pro a proti tetování a celkově mé pocity z tohoto umění.

Jak jste si jistě už všimli, na mém záhlaví se vyskytuje (dle mého názoru) nádherná fotka s naprosto úžasným tetováním. Ač povětšině nejsem zrovna fanda nápisů a různých hesel jako tetování, tohle se mi zalíbilo. Má totiž smysl. Pro mne asi zcela jiný než pro pána, který si toto umění ponese až do konce života na svém těle, ovšem to neznamená, že méněcenný.

Podle mě nejde totiž ani tolik o to, jak tetování vypadá, jakým stylem je uděláno, je-li barevné nebo černobílé, malé či velké, důležité je, aby pro nás mělo smysl. Vždyť si ho poneseme až do konce života na těle, no ne?
Můj názor je takový, že za každým takovýmto kusem, jenž si jehlou necháme natrvalo vnést pod kůži, musí být kousek našeho příběhu. Mělo by zdůrazňovat to, jací jsme, zobrazovat naše touhy či strachy, poukazovat na minulost nebo naopak na nový začátek? To si netroufám říci. Jediné, co si odvážím tvrdit je, že kdykoliv se na něj podíváme, mělo by to v nás vyvolat emoci - radost, smutek, vztek, strach - nebo vzpomínky. O to totiž asi jde.
Proč si tetování necháváme dělat? Dobrovolně si způsobujeme bolest, abychom byli in? To asi ne. Je možné, že někteří z nás k tomu mají takovýto přístup a těm bych doporučila se nad sebou zamyslet. Opravdu chcete nosit něco na těle jenom z frajeřiny nebo proto, abyste byli cool? Nemyslím si. Je ale daleko více těch, kteří si svá tetování nechávají dělat právě kvůli smyslu. Jedních z nich jsem i já (o tom později), každé mé tetování má svůj smysl, svůj příběh, v němž se odráží část mě samé.

Uvedu zde příklad mého kamaráda - říkejme mu Chris. Chris se začal tetovat cca ve 14 letech - sám, doma, jehlou. Šílené, říkáte si? Ano, šílené. Byl vždycky extrémista. Každé jeho tetování ovšem mělo smysl - ať už bylo děláno doma potají jehlou nebo později strojkem. Kolikrát jsem se ho ptala na významy různých tetování, co měl na těle, a nikdy jsem nenarazila ani na jediné, u kterého by nevěděl, proč si ho nechal udělat. Nutno podotknout, že momentálně je potetován téměř všude, snad vyjma hlavy a intimních partií. "Mám určíté kérky za určité lidi... za vzpomínky s nimi a za to, co mě naučili a všechno..." řekl mi jednou. A to byla chvíle, kdy jsem pochopila, proč se začal tetovat ve 14 letech sám doma jehlou - protože to byla součást jeho osobnosti a on tím dokázal uvolnit napětí a stres a zároveň vytvořit něco, co mu vždy připomnělo chvíle, na které rád vzpomínal. Možná zním trochu sentimentálně, ale momentálně je mi to vlastně jedno :)

Co mě dokáže vytočit jsou lidé, kteří řeknou něco jako: "Vím, že chci tetování, ale nevím jaké"... Podnět k tetování má být přeci jasný - událost, vzpomínka, cokoliv... Ale namátkově vybírat nějaké "obrázky", které se mi líbí, abych je pak celý život nosila na těle, to se mi zdá špatně. Jistě, lidem může chvíli trvat, než je něco ťukne do nosu a oni si budou jistí, že právě tohle chtějí mít na svém těle. Spíše teď ale mluvím o těch, kteří stráví hodiny na internetu hledáním tetování, které si nechají udělat. Vždyť tetování by mělo vypovídat o vás, určitě by mělo být originální a když už ani to ne, tak by alespoň pro vás mělo mít onen určitý smysl - ne, že si projedu pár tetování a řeknu si: "Fajn, tohle je pěkné, to chci".

Dalším problémem jsou mainstreamy, které souvisí s předchozím odstavcem. Prvním takovýmto tetováním, které můžeme potkat snad na každé druhé (povětšině) dívce, jsou ptáci - takové ty vylítavající vlaštovky mizící v prázdnu, měnící se v pérko nebo něco podobného. Viděla jsem to již nejméně na pěti lidech a to moc potetovaných neznám. Dalším mainstreamem je takové to "nekonečno", i když k tomu bych se již přikláněla víc, chápu, že tohle má pro spoustu lidí obrovský význam a je prostě jenom škoda, že ho má tolik lidí na sobě. Naprosto nejhorší tetování se mi zdá tetování nápisů - vždyť tímhle vlastně ničíme tu symboliku. Nápisy jako Never give up jsou asi stejně časté jako ptáci, o nichž jsem se zmiňovala. Proč slova? Nemůžeme je vyjádřit skrze umění? Skrze nádherné obrázky? Dle mého názoru sdělení světu vytetovanými slovy ztrácí váhu. Není v tom nic zábavného, nic skrytého, nic, co by nás donutilo popřemýšlet proč si člověk asi nechal vytetovat zrovna tohle. V tetování se má skrývat význam, který bude odhalen jen těm, jimž to osobně řekneme.

Tohle je ale jen a čistě můj názor, můžou být tací, kteří si myslí něco jiného. Nikomu nic neberu ani nevnucuju, pouze se snažím převést své myšlenky ve slova.

Takže odpověď na otázku: "tetování... Ano, či ne? Odpovídám,: ano, pokud jste si jistí, co pro vás toto tetování bude znamenat a jaké následky bude mít - uvědomte si, že ho budete mít na sobě celý život a to není zrovna jednoduchý závazek.