Let me help you - 3. díl

28. března 2017 v 23:25 | Stravaganza |  Let me help you
Název: Let me help you
Plánovaný počet dílů: 20 a více
Typ: Hetero
Pár: SasuSaku <3
Upozornění: 18+
Díl: 3.
Slov: 2412

Vystřelila je docela přesný výraz, protože jsem cestou ven zakopla o poslední schod a málem hodila nejtrapnější mrchu svého života. Když si zpětně probírám ten okamžik, uvědomuju si, jak jsem padala absolutně neschopna jakkoliv korigovat svůj pohyb vstříc k zemi. Asi by to zatraceně bolelo vzhledem k tomu, že jsem padala z výšky schodu, ovšem to jsem neměla nikdy zjistit, protože mě od pádu zachránily dvě silné ruce patřící, jak jsem zjistila při pohledu do tváře dotyčného, jenž mě stále svíral ve svém svalnatém náručí, Sasukemu. Jeho dokonalá tvář s nadzvednutým obočím a se všudypřítomným úšklebkem ke mně shlížela a já se mohla hanbou propadnout.
"Příště dávej větší pozor," řekl s takovou vážností, že jsem si připadala jako malá holka, kterou právě rodiče kárají. Pak se ale usmál a jeho rysy nečekaně zjemněly. Nepatrně, ale přece. Možná, že nakonec nebude tak arogantní a bezcitný, jak se snaží působit na okolí.
"Děkuju a promiň," omluvně jsem se na něj usmála, vrátila se zpět na vlastní nohy (a to docela nerada…) a odtáhla se od něj.
"No problemo," mrkl na mě a zamířil k zavazadlovému prostoru.
"Tak pojď, princezno, nenechávej se unášet šarmem mého bratra, radím ti dobře, nemá to smysl," s těmito slovy mě Itachi vzal kolem ramen a vedl mě směrem za Sasukem.
"Jak to myslíš?" Ani jsem se neobtěžovala vyvracet mu ten zřejmý fakt o šarmu jeho bratra, protože bylo naprosto jasné, že Sasuke se musel líbit opravdu každé dívce.
"Víš, on a holky jednoduše nejdou dohromady… To jsem řekl špatně. On a vztahy nejdou dohromady. Měl pár holek, se kterými si užil, jasně, ale nikdy nic víc. Abys to zase ale nevzala špatně, není děvkař, holky nevyužívá, to právě vůbec. No, však ho poznáš sama. Jenom tě předem upozorňuju, abys nepodlehla jeho kouzlu. Dost holek na to už doplatilo…"
Pousmála jsem se. Jasně, asi docela klamu vzhledem, jak by taky ne. Mladá holka přece vždycky hledá onu lásku na první pohled, romantické soužití, svoji spřízněnou duši. Bla bla bla.
Já taková nebyla, což Itachi pochopitelně nevěděl, a tak se mě snažil uchránit toho zklamání. Ovšem ani netušil, že se mu povedl naprostý opak. Po jeho slovech mě Sasuke začal zajímat ještě víc. Byl opravdová challenge. Chtěla jsem, aby po mně toužil.
"Neměj strach, Itachi," Má slova si mohl vyložit více způsoby, což byl přesně můj úmysl.
Sjel mě pohledem a znovu se mu rty roztáhly do širokého úsměvu, jak mě tak pozoroval stále ještě s rukou kolem mých ramen. Všimla jsem si dvou vrásek vrytých v jeho tvářích, očividně jeden z mála rozdílů mezi ním a jeho bratrem. Mohli byste si myslet, že mu to na kráse ubralo, ale opak byl pravdou - neskutečně mu to slušelo. Byl prostě nádherný a ty dvě vrásky pouze onu krásu podtrhovaly.
Pokračovali jsme směrem k zavazadlům, prohrabali jsme se nespočtem kufrů a tašek, až jsme konečně nalezli ty svoje. Každý jsme se chopili svého (i přes Itachiho protesty, že on je přece chlap a tak mi tu tašku samozřejmě vezme, což jsem mu okamžitě vyvrátila s tím, že nejsem žádné drobné děvče, které by potřebovalo pomoct, ať raději pomůže slabším dívkám, načež následovala názorná ukázka mých bicepsů provázená Itachiho pobaveným smíchem) a vyrazili do třípatrového penzionu před námi.
Dorazili jsme do obrovské vstupní haly s recepcí, kde už byli přítomni téměř všichni. Držela jsem se v blízkosti Itachiho, Sasukeho a Naruta, jelikož to byli jediní, které jsem v té přeplněné místnosti znala.
Od schodů se ozvalo odkašlání. Všichni se obrátili k Tsunade stojící na prvním schodu starodávně působícího dřevěného schodiště a trpělivě očekávali proslov.
"Srdečně vás zde vítám a oficiálně tímto zahajuji adaptační kurz. Nyní budete rozděleni do pokojů po trojicích až čtveřicích. Ve dvanáct vás čeká oběd, do té doby budete mít čas se ubytovat. Po obědě okolo druhé hodiny vás očekávám v tělocvičně ve druhém patře, kde se seznámíte s personálem, pravidly a sebou navzájem," oznámila Tsunade držíc v ruce papír se seznamem pokojů.
"Já s Jiaryiou," pokývla směrem k šedovlasému postaršímu chlápkovi stojícímu vedle ní, "budeme ubytováni v pokoji číslo 1 v přízemí. Pokoj číslo 2 - taktéž v přízemí - je vyhrazen jako sklad věcí. V prvím patře v pokoji číslo 3 bude ubytována druhá část personálu, s nímž se seznámíte v průběhu dne. Budete-li mít jakýkoliv problém, neváhejte zaklepat na jedničku či trojku, budeme se snažit pomoci, jak jen bude v našich silách,"
Itachi stojící za mnou se naklonil k mému uchu a zašeptal: "Princezno, budu tě muset na chvíli opustit, máme s bratrem povinnosti. Příprava her a podobné voloviny. Kdyby cokoliv, utíkej na trojku, budu tě čekat," slyšela jsem v jeho hlase úsměv a s pobavením jsem se na něj obrátila: "Dobře, budu si to pamatovat," zářivě jsem se usmála.
Úsměv mi oplatil a beze slova odkráčel směrem za Tsunade.
"Tak zatím," mávnul Sasuke ledabyle rukou a následoval bratra.
"Pokoj číslo čtyři," pokračovala Tsunade. "Inuzuka Kiba, Nara, Shikamaru, Uzumaki Naruto a Sabaku Gaara,"
Naruto se ke mně otočil a objal mě… Ehm. Než jsem stihla jakkoliv zareagovat, už se zase stáhnul, pronesl: "Tak zatím, krásko!" a se sebevědomým výrazem šel najít své nové spolubydlící. Povzdechla jsem se. Dalo na něj jen těžko zvyknout, byl nevyzpytatelný a bláznivý, ale tak nějak jsem pochopila, že lepší bude ho brát s rezervou.
"Pokoj číslo pět - Aburame Shino, Hyuuga Neji, Akimichi Choji a Kamizuki Izuno," Tsunade předala dotyčným klíče a pokračovala ve čtení seznamu: "Hyuuga Hinata, Haruno Sakura a Sabaku Temari obsadí třílůžkový pokoj číslo 6, který je poslední v prvním patře,"
Jen, co jsem uslyšela své jméno, vydala jsem se nejistě k Tsunade následována dvěma dalšími dívkami. Napravo ode mě stála relativně vysoká až nepřirozeně krásná černovláska s ruměnci ve tváři. Pomněnkovýma očima těkala od Tsunade ke svým nohám a zpět, vypadala lehce zmateně a hodně nesměle. Nalevo naopak kráčela sebevědomě vyhlížející blondýna s vlasy sepnutými do čtyř culíků. Vsadila bych se, že na komkoliv jiném by to působilo nepatřičně a dětinsky, ale na ní ne. Nějakým neznámým způsobem jí to dodávalo onu sebejistotu.
Pousmála jsem se sama pro sebe. Mám takový pocit, že s blondýnkou si budeme rozumět. Tmavovláska na mě působila dojmem zakřiknutého děvčete, které si nedokáže uvědomit vlastní krásu.
Převzala jsem od Tsunade klíčky, přehodila si tašku přes rameno a batoh, který jsem měla na zádech, a vyrazila po schodech do prvního patra.
Cestou ke svému pokoji jsem procházela kolem pokojů číslo 3, 4 a 5. Byla jsem docela potěšená, že jsem na stejném patře jako Itachi, a trochu vyděšená, že i na stejném patře jako Naruto.
Následována svými dvěma novými spolubydlícími, jsem zaplula do pokoje číslo 6, v němž jsem okamžitě zabrala čistě povlečenou postel u okna. Až potom jsem se porozhlédla po pokoji - nebyl kdovíjak velký, ale taky to nebyl žádný krcálek, vymalován byl světle modrou barvou, která působila uklidňujícím dojmem. Každá z nás měla vlastní postel a skříň, což bylo vyhovující. Jinak v pokoji nebylo už téměř nic kromě koše a umyvadla.
Byla jsem docela spokojená. Ukořistila jsem nejlepší postel, pokoj byl čistý a voňavý a moje spolubydlící vypadaly v pohodě.
Když mluvíme o spolubydlících, obě si zabraly zbylé dvě postele a začaly si vybalovat věci. Vzhledem k tomu, že se nikdo neměl k představování, jsem se toho chopila já. Přešla jsem k blondýnce a nabídla jí ruku: "Ahoj, já jsem Sakura,"
Blondýnka se podívala na mou ruku a pak přímo mně do očí, ruku přijala a s úsměvem odpověděla: "Temari, těší mě,"
Oplatila jsem jí úsměv a pokračovala se seznamováním na druhé straně pokoje. Nesmělá tmavovláska také přijala mou ruku a představila se jako Hinata.
Po rozpačitém seznámení jsem následovala příkladu spolubydlících a začala vybalovat. Během toho jsme si stihly všechny tři pořádně pokecat, zasmát se a dozvědět se něco o sobě. Temari bylo dvacet, což vysvětlila tím, že ji vzali na medicínu až na druhý pokus, měla staršího bratra Gaaru, který se stejně jako ona dostal na druhý pokus a sdílel pokoj s Narutem. Hinata měla také staršího bratra nastupujícího na tuhle školu. Výborně, jakékoliv známosti se vždycky hodí.
Z klábosení nás vyrušilo zaklepání a následné otevření dvěří, v nichž se objevil Itachi s poťouchlým výrazem ve tváři: "Omlouvám se, dámy, na chvíli vám ukradnu Sakuru,"
Omluvně jsem se podívala na holky a se značným zmatením ve tváři vyšla ze dveří, které jsem za sebou zabouchla.
"Itachi? Co chystáš?"
"Neptej se a pojď," Chytnul mě za ruku a táhl za sebou chodbou směrem ke svému pokoji.
Jakmile jsme tam došli, rozrazil dveře a mně tak poskytl pohled od prostorného pokoje se čtyřmi postelemi, které byly spojené do dvojic, takže tvořily dvě manželské. Na jedné z nich seděl Naruto, Sasuke a ten kluk s mikinou a slunečními brýlemi, jehož jsem viděla na nástupu. Na druhé další tři kluci, které jsem viděla jenom zběžně před autobusem.
"Sakuro!" zavolal Naruto a poklepal na volné místo vedle sebe, což jsem brala jako výzvu k tomu, abych si za ním sedla.
Já to ovšem nehodlala udělat, čehož si Itachi hned všiml a tak mě, stále ještě ruku v ruce, odvedl k druhé posteli (předpokládám jeho vzhledem k tomu, že na té první seděl Sasuke) a posadil mě vedle kluka s červenými vlasy a výraznýma modrýma očima. Vypadal docela děsivě, tak jsem se trochu odtáhla. Sám potom přisedl vedle mě.
"Hoši, tohle je Sakura," poukázal na mě "snažte se chovat slušně, když tu máme dámu,"
Všichni do jednoho (včetně Sasukeho a Naruta) mě sjeli pohledem a já se ještě nikdy necítila víc ve středu pozornosti než teď.
Itachi si odkašlal a pokračoval: "Sakuro, tohle je Gaara," ukázal na toho děsivého červenovlasého chlapce sedícího vedle mě (hm, tak tohle je bratr Temari… Vlastně ten vražedný pohled byl tak jediné, v čem si byli podobní) a s postupným představováním pokračoval: "Kiba, Shikamaru a Shino," ukázal na tři další chlapce. Se všemi jsem si potřásla rukou a čekala, co přijde dál.
Tentokrát se chopil slova Sasuke: "Fajn, řekl bych, že adapťák můžeme považovat za zahájený a na to je třeba se napít," na tváři se mu objevil úsměv, když vytáhl zpod postele flašku rumu.
Zírala jsem na něj trochu v šoku a v hlavě jsem uvažovala, jestli se nezbláznili. Vždyť bylo teprve půl dvanácté!
"To jako fakt?" optala jsem se se smíchem "Sotva jsme přijeli a vy už chcete nasávat?!"
"Jenom na přípitek, neboj" odvětil Sasuke s úšklebkem. S těmito slovy otevřel láhev a sám se z ní z plna hrdla napil. Fuj, neobtěžoval se ani dodat něco, čím to zapít, což ve mně vyvolalo vlnu nevolnosti. Nenáviděla jsem pachuť čistého chlastu.
Na Sasukeho tváři nebylo ani trochu znát, že by právě vypil panáka rumu, dokonce to vypadalo, že mu to chutnalo.
Nechal flašku kolovat a já sledovala, jak si všichni po Sasukeho pravici lokají rumu přímo z lahve. Už teď jsem věděla, že mi z toho bude tak akorát blbě vzhledem k tomu, že opravdu bytostně nesnáším pach a chuť alkoholu.
Když se flaška dostala ke mně, zhluboka jsem se nadechla, dech zatajila a do hrdla nabrala tak malé množství, jak jen bylo možné, což se ovšem setkalo s nenávistnou reakcí Naruta: "Tak to neee, Sakuro! Pěkně si lokni víc. To, že jsi holka, neznamená, že budeš mít nějaké úlevy v pití!"
Zamračila jsem se na něj a lokla si trochu víc. Okamžitě se mi po tváři rozlil znechucený úšklebek, jak mi tekutina stékala do krku. Abyste si nemysleli, nebyl to žádný kvalitní rum, který by jemně lechtal na jazyku a byl pěkně slaďoučký (žádné Legendario nebo Diplomatico - to ani náhodou), byl to ten nejlevnější a nejodpornější rum, jaký byl v obchodech k sehnání.
Kluci se mohli smíchy potrhat, jak sledovali můj zkřivený obličej a já se jim nedivila, musela jsem vypadat vážně příšerně.
"Fuj," vypadlo ze mě.
"Copak? Ty nemáš ráda rum?" promluvil ke mně Sasuke.
"Né, že bych ho neměla ráda, ale já to piju jedině s kolou, ne takhle z lahve, z toho je mi akorát tak zle,"
"Neboj, princezno, večer už budeme pít podle tvých představ, tohle bylo na rozjezd," pohladil mě po ramenu Itachi.
"Tsss, akorát nemáš výdrž a kuráž!" prohlásil Naruto opět držíc v ruce flašku rumu, která za ním již stihla doputovat.
"Neprovokuj mě, Naruto. Nerada bych ti natrhla prdel,"
Naruto se posměšně zasmál: "Ale ale! Zlato, ty proti mně absolutně nemáš šanci,"
"Fajn. Sázka?" Jakkoliv jsem nesnášela chlast, má pýcha a neschopnost prohrávat mě dokázaly zahnat až do extrémů. A tenhle souboj jsem nehodlala prohrát.
"No tak to si nenechám ujít!" V Narutově tváři se zračila výzva a já ji hodlala přijmout.
"Takže. Podmínky?" mrkla jsem na něj.
"Když tě přepiju, uděláš mi striptýz," významně mě sjel pohledem. "a dolů půjde všechno,"
Cítila jsem, jak se Itachi za mnou napnul jako struna a všichni ostatní se začali chechtat. Všude zněly poznámky typu "No tak to chci vidět,"
"Sakuro, rozmysli se dobře, Naruto možná není nejmoudřejší, ale pít umí, tomu věř," uslyšela jsem Itachiho hluboký tichý hlas.
Ignorovala jsem jeho poznámku a nahlas, tak, aby mě všichni slyšeli, jsem odpověděla: "Platí,"
Po těchto slovech následovala vlna placáků, které si všichni přítomní muži vyměnili s Narutem. Tedy kromě Itachiho a Sasukeho. Itachi tiše brblal ze svého místa a Sasuke vypadal, že této sázce nepřikládá vůbec žádnou důležitost.
"Má podmínka ale je, že pokud přepiju já tebe, namaluju tě, obléknu do dívčích šatů a ty sám o sobě před všemi prohlásíš, že jsi krásná a neodolatelná barbie, která si žádá pozornost všech mužů v místnosti. Ale! Nesmíš nikomu prozradit, že se jedná o sázku, kapišto?" Následovala chvilka ticha.
"Přijímám. Kibo, posvěť to!" napřáhl ke mně Naruto ruku.
Přijala jsem ji a sledovala Kibu, který naši sázku stvrdil starým dobrým Kopyto, jelito, platí to.
Naruto se vítězoslavně usmál a podotkl: "Už se těším,"
Ignorovala jsem jeho poznámku a usadila se zpět na místo vedle Itachiho.
"Ty jsi vážně neuvěřitelná," podotkl Itachi a usmál se
"Proč myslíš?"
"Troufám si říct, že po Narutově podmínce by každá holka vycouvala… No, ledaže by Narutovi chtěla striptýz předvést, pak by asi nevycouvala. Je to snad tvůj případ?" pozdvihl obočí
"Ani náhodou, Itachi. Neboj se, já nehodlám prohrát," obdařila jsem ho širokým úsměvem.
"To rád slyším, budu ti fandit,"
Po těchto slovech mrknul na své hodinky na pravé ruce a oznámil: "Nic, za pět minut je oběd, borci, tak běžte zabrat místa," pokynul směrem ke dvěřím.
Všichni kromě Sasukeho se zvedli a postupně vyšli z pokoje. Já sama se chtěla zvednout a jít za nimi, ale než jsem stihla svůj úmysl uskutečnit, Itachi mě jednoduše stáhnul zpět na svou postel.
"Itachi, já už taky musím jít!"
"Počkej, princezno, mám pro tebe ještě jedno překvapení,"


 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Moana Moana | 29. března 2017 v 12:30 | Reagovat

Peckaa, jsem zvědavá, kdo vyhraje :D :D docela by mě zajímalo, co by Sakura dělala, kdyby vyhrál Naruto :D :D :D pokráčkooo honem

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama